Klášterní kostel Obětování Panny Marie se nachází na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích. Je nejcennější historicko-uměleckou památkou Českých Budějovic a jednou z nejcennějších památek jižních Čech. Je součástí bývalého kláštera.

Společně s klášterem jde o nejstarší budovu Českých Budějovic, která byla založena společně s městem v roce 1265. Nejstarší část kostela, jíž je presbytář, byla vysvěcena už roku 1274 v neděli po Slavnosti, ale základní stavba byla dokončena až okolo roku1300, přesné datum není známé. Později byl kostel ještě místy dobudováván a přebudováván, zejména ve 14., 17. a 19. století. Kostel je trojlodní s nevystupující příčnou lodí, která na severu ústí v barokní předsíň. Společně s klášterem jej spravovali nejprve dominikáni (1265–1548 a 1587–1784), pak piaristé (1785–1870) a nakonec redemptoristé (1885–1950) a poté ještě jako duchovní služba v letech (1968–1985).

Exteriér kostela, který byl z celého komplexu dostavěn pravděpodobně jako první, si přes četné přestavby jak kostela, tak konventních budov a křížové chodby, zachoval raně gotický vzhled. Stavba nepůsobí lehce jako vrcholně gotické budovy i přes velikost lomených oken s typicky raně gotickou kružbou – kružnicovým trojlistem, rozdělených na dvě vertikální části zakončené rovněž jeptiškami. Do exteriéru se také propisují mohutné nosné pilíře prosté jakýchkoli ozdob zakončené do rovnoramenného trojúhelníku. Východní průčelí je součástí městského opevnění, jeho součástí je i lomený výklenek s, o něco menším, oknem. Na štítě zůstalo sedm původních dekorativních výklenků, které jsou pro štíty raně gotických kostelů typické. Celým kostelem, kromě příčné lodi, probíhá ve spodní třetině jednoduchá dekorativní římsa. Jižní strana kostela je součástí klášterních budov.
Interiér kostela si z velké části zachovává původní raně gotický vzhled, který narušují jen drobné barokní doplňky v západní části. Jedná se o trojlodní bazilikální kostel se zapuštěnou příčnou lodí, severním vstupem a je z jihu spojen dvěma portály s křížovou chodbou. Boční lodě jsou odděleny od hlavní šesti páry sloupů, které však nedosahují celé výšky hlavní lodě. Boční lodě jsou zaklenuty křížovou klenbou s profilovanými žebry v sedmi polích. Na straně blíže k hlavní lodi pokračuje profilace žeber společně se sloupy až k zemi, zatímco na odlehlých stranách jsou žebra zakončena jednoduchými podporami. Na severní zdi jsou vidět původní konzoly s vegetabilními motivy. Klenba hlavní lodi je taktéž křížová v deseti polích typických a jedním pětibokým polem nad kněžištěm. Svorníky klenby v hlavní i vedlejší lodi jsou, na rozdíl od kláštera zdobeny. Na podporách žeber hlavní lodi jsou místo vegetabilních motivů znázorněny různé lidské hlavy.
V kostele postaveném v gotickém a novogotickém stylu lze nalézt i mimořádně cenné fresky ze 14. století, unikátní je dvojitá freska ve výklenku naproti severnímu vstupu do příčné lodi: starší vrstva je tvořena obrazem Panny Marie s Kristem a klečícím donátorem, vrchní Pietou. Vlevo od výklenku nad vedlejším oltářem je umístěna největší freska sv. Kryštofa v České republice (téměř 10 metrů).
Novějšími součástmi výzdoby jsou obraz Panny Marie Českobudějovické, barokní varhany a barokní kazatelna a další. Zvenku se nachází kus pod střechou kamenná žába. Podle pověsti, až vyleze nahoru, bude konec světa.